Není náhodou, že nyní sedím ve vlaku zvučného jména i historie. EC 173 Vindobona. Lahodně měkká sedačka vagónu rakouské provenience, čistota, usměvavý personál. Klidný chod, příjemná teplota dík klimatizaci a v neposlední řadě ideální podmínky pro práci (i můj počítač si hoví s vývodem do zdířky poskytující mu tolik potřebnou energii, samozřejmě elektrickou).

Leč na koženkovou poetiku chebského rychlíku to nemá. Tolik různých zážitků člověk může zažít. Přetopené kupé, kupé, do kterého sněží, přestože se okno nonšalantně tváří zavřeně, kupé, které nejde otevřít, kupé, které nejde zavřít. Dokonce i psaní na počítači má v těchto vlacích punc dobrodružství. Z nějakého nepochopitelného důvodu, fyzikálnímu zákonu, který mi zůstal utajen (ostatně jako jejich většina), vzniká při styku rovné kolejnice a kulatého kola vagonu v jeho útrobách malé zemětřesení. Notebook tedy případnému pracantovi vesele poskakuje po klíně stylem brazilské tanečnice, které chybí nejen styl a hudební sluch, ale minimálně i jedna dolní končetina. V kombinaci se zcela odlišným kmitočtem horních končetin pak zjišťujeme, že jakákoliv snaha o přesné údery do požadovaných klávesnic je zcela nemožná. To ovšem není tento případ, a proto mohu napsat veselé pojednání

O kolejním životě

(přičemž tentokrát nemyslíme kolej železniční)

Přátelé, bydlet na koleji má své nesporné kouzlo. Protože jsem již na dvou stihl bydlet dlouhodobě a na několika měl tu čest po prohýřené noci poněkud neplánovaně přespávat (mnohdy se slečnou půvabnou, častěji se slečnou méně půvabnou a v drtivé většině s ošklivým opilým mužem (kamarádem, aby nedošlo k mýlce)), považuji se již za odborníka na problematiku. Těm, co již na koleji bydlí, budou zřejmě následující řádky k použití leda po použití toalety, neznalým bych však ono zmíněné kouzlo rád přiblížil.

Jedna z okřídlených a lehce otravných definic demokracie je ta, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného. Až tedy vyrazíte poprvé na kolej, těsně před vstupními dveřmi si tuto definici naposledy připomeňte a pak ji promptně zapomeňte.

Kolej, to je především anarchie

V tom nejlepším světle slova smyslu, zdravíme poručíka Troníka. Řád, to je slovo, které na koleji často slyšíte, leč v praxi neuplatníte. Toužíte po večerce? Toužíte po budíčku? Toužíte po oduševnělých výrazech svých spolubydlících? Dejte se na policejní akademii.

Kolej, to je totiž především velmi dlouhý večírek

Ten povětšinou začíná na počátku října a končí na přelomu června a července. Nebraňte se tomu. Jste mladí, krásní, inteligentní a prožíváte svá nejlepší léta. Nečekejte na to, až budete staří, oškliví a po letech promarněných studiem i poněkud přihlouplí. Nad sklenkou dobrého nápoje s nízkým obsahem alkoholu nebudete mít na co vzpomínat.

Kolej, to je především nekonečné potkávání nových lidí

Zajímavých. Sympatických. Mnohdy mluvících zcela jinou řečí, kterou neznáte ani ze sledování naučných pořadů o cestování. Již nikdy v životě se vám nestane, že vás spolubydlící ukradne z chodby a spřátelí se s vámi rychleji, než vás následné ráno vyhodí ze zkoušky. Nevím, zdali dává bydlení na koleji ta nejpevnější přátelství; rozhodně však dává přátelství nezapomenutelná.

Kolej, to je především zážitek na celý život

Tak jako sexuální abstinent nikdy nedokáže docenit poetiku soulože, odpůrce alkoholu nepochopí euforii následnou páté svijanské třináctce, stejně tak by bylo nevhodné šmahem odsoudit bydlení na koleji. Jak se pravdivě říká, kdo nezažije, ten nepochopí. Noví přátelé, život mezi mladými lidmi, vzájemná pospolitost a útěk z domácího hnízda, to jsou všechno aspekty, které za to stojí. A že se občas nevyspíte a místo toho posloucháte milostné vzdechy dvojice o patro výše, že sousedi napravo pravidelně vyhrávají do noci na kytaru trampské hity a cinkají lahváči, přestože chcete tak děsivě zabrat? To k tomu halt patří a vězte, s láskou jednou budete vzpomínat. Nebraňte se tomu, splyňte se svým mládím! Vždyť je tak krásné. (A na privát se dá přejít vždycky.)