Pořádat akci v den narozenin Pavla Pleskanky věstí jeho zajímavý průběh už od rozbřesku. Ne že bych svítání skutečně zažil, hluk velkoměsta mě probudil až v jednu odpoledne, ale když sednete do vypůjčené dodávky se kterou se chcete hodit někam na meníčko a zjistíte, že má vysazené okno, místo rádia trčí dráty a táborovou aparaturu za deset klacků nahradila prázdná injekční stříkačka, přejete si, abyste ještě spali. Včera se tedy všechno začalo srát už od začátku.

Přivézt si do klubu Krále pornofolku Záviše je docela risk. a) nikdo neví, jestli skutečně přijede b) protože není zadarmo, tak musíte lupnout vstup na pade, což spousta studentů nemusí překousnout c) na místě bude spousta nachcaných kreténů, kteří shodí aparaturu nebo mistra poblijou. A včera se větší část z těchto možností skutečně stala.

Na místo jsem se dostal až po osmé hodině, policie přijela k vybílené dodávce až v šest večer - o to rychleji však odjela, a se Zdenynem, Nexem a mýma zkurvenýma zádama jsme tahali aparaturu ze šestého patra jinak docela hezkého baráku. That´s why we were late.

Nicméně příjezd byl královský. Ještě než jsme stačili zaparkovat, už bylo u auta deset bedňáků a všechno vyložili a odnesli za nás - miluji ta dítka! Vstup do sálu byl opojný, v osm večer už bylo u stolů sto nadržených fandů Záviše - právě se nám zaplatily plakáty, benzín a zvuk:-)

Rád bych někdy pomohl Zdenynovi s chystáním aparatury, ale on to bohužel nechce. Nezbylo mi, než se začít opíjet vším, čím se opojit dalo. Kolem deváté jsem už byl ve výborné náladě a řev, pískot a jásot obecenstva nebyla reakce na Voytysův rozepnutý poklopec, nýbrž na Záviše a jeho věrnou družinu (Král blbů, dvě fanynky středního věku, další dva cizí týpci), který právě dorazil a ládoval si to skrz parket k nám. K podiu se nahrnul dav sprostotchtivých mládenců a dalších třicet minut mistrovi tleskali za každé napití se piva nebo filosofickou poznámku typu :"Ahoj!".

No a pak to začalo. Přišlo okolo tři sta lidí, tedy asi nejvíc co kdy na Závišově koncertě bylo. Mistr se držel statečně, nicméně whisky na kuráž, pivo na rytmus a vodka na Fandu predikovaly zajímavý průběh. Zejména když se touto kombinací stal vzorem i pro své fanoušky, kteří na něj pařili jako na koncertě Honzy Bendiga a refrény zpívali jako rowdies v kotli Chelsea. Mimochodem v davu byl i jeden nefalšovaný černoch. Zřejmě první na Závišově koncertu, nicméně po pár písničkách zjistil, že Bob Marley není ze Znojma a zmizel.

Dál si pamatuji věci už jen zkratkovitě. Záviš dal pauzu, která trvala hodinu, protože se musel podepsat asi sto lidem od deníčků až po prdele a do toho Zdenyn usmrtil celou přední řadu diváků, kteří mu vylili na odposlech pivo. V jedenáct se pokračovalo dál, tentokrát však s hůře artikulujícím Závišem, za to však taneční show jeho družiny, která ten večer vypila ve třech lidech 50 piv! A Čím víc se odvázal mistr, tím více se odvázali i diváci a začalo skotačení, které opět musel krotit Zdenyn a ten večer ženami obletovaný Růža. Mistr hrál dlouho. Statečně a občas i kvalitně. Dal studentům na Suchdole pocit domova, možnost beztrestně řvát "pičááá, ty kurvooo" a královsky odešel bez přídavku, protože už zkrátka nemohl.

Večer tedy nakonec dopadl dobře. Zúčastnila se ho spousta krásných žen (v mém případě jsem se na ně ale opět jenom koukal, samozřejmě mysleje při tom na kopulaci), aparatura nakonec s drobnými šrámy přežila, ze vstupného se zaplatilo vše potřebné. Jen pěkný bordel po Vás zůstal! a tak je to taky správně. O dršťkové polívce na benzínce už Vám psát nebudu, poblili byste se. Takže: Suchdol rulez! a všechno nejlepší k narozeninám, Pavle! Ve čtvrtek je Mágico, tak se stavte...