Každý rok s kamarády jezdíme na hory. Úplně prapůvodně byl primární důvod skutečně lyžování. Jak jsme ale dospěli, zjistili jsme, že je mnohem pohodlnější se na čtyři dny prostě jen naložit do lihu. Někteří z nás už si s sebou ani ty lyže neberou. Asi loni jsme se rozhodli, že tentokrát naší návštěvou poctíme bratry Slováky a prohlédneme si Tatry (alespoň přes sklo hospody).

Dva dny jsme takto strávili v kamarádově chatě v jedné prdeli, malé vesnici v horách. Když nás přestalo bavit zabíjení času pomocí jídla a neustálého přísunu alkoholu, který se v průběhu dne pohyboval skoro na konstantní křivce, rozhodli jsme se, že na sobotní večer pojedeme do města Popradu. Poprad je město ležící pod Tatrami. Má asi šedesát tisíc obyvatel, vlastní letiště a poměrně hodně turistů, proto jsme očekávali divokou noc, která se protáhne do ranních hodin. Bohužel v jednu hodinu v noci, když jsme opustili hospodu zanechávajíce na stole dvě prázdné lahve vodky a množství Redbullů, jsme zjistili, že to s kluby v Popradu nebude úplně jednoduché.

Z prvního nás vyhodili už ve tři, že prý zavírají. Nechápali jsme to. Zavřít klub plný lidí v době, kdy noc je ještě mladá, je skoro svatokrádež. Ještě mírně rozčarováni jsme se tágem nechali odvést na poslední otevřenou diskotéku. Ovšem už na schodech nám odcházející lidé oznamovali: „Chlapi, už zatvárajú.“ To už ovšem bylo moc na moje nalité kamarády. „Do prdele ti Slováci snad nechtějí vydělat prachy. Ještěže jsme si s těma magorama rozdělili státy,“ prohlásil Petr a zaujal tím několik místních, kteří se s ním pustili do diskuze. Výměnu názorů zakončil Petr výkřikem: „Vy byste potřebovali Čechy, aby vám tady vládli!“ Tímto byl hovor rázem ukončen a vzduchem poté místo slov létaly pěsti. Proběhla rychlá „bitva národů“. Osobně nedoporučuji něco podobného praktikovat na „nepřátelském území“, protože jste ve značné nevýhodě. A to početní.

Slováci s námi byli rychle hotoví. „Ťahajte späť domov kreténi.,“ prohlásil jeden z nich, předtím než plivnul na Petra ležícího na zemi. Nedopadli jsme příliš dobře. Rozbité brýle, napuchlé tváře i trošku krve byly důkazy, že v česko-slovenských vztazích jsou určité trhliny. Odjeli jsme do hotelu. Kluci však chytili druhý dech a navíc i roupy a přes hotelového recepčního se snažili objednat si lehké děvy. Recepční zavolal jednomu z taxikářů a oznámil nám: „Mám pro vás špatné zprávy. Prostitutky už prý v tuhle hodinu nepracují.“ Reakce kluků byla okamžitá: „To je v hajzlu. Na tom Slovensku nemakají už ani kurvy.“ Kritika Slováků začala nanovo. V tuhle chvíli jsem už měl všeho dost a šel jsem spát.

Asi v sedm hodin ráno mě probudí mobil. Na pokoji nikdo nebyl. Volal mi Petr: „Prosím tě máme takový malý problém. Mohl bys skočit do auta pro naše doklady a donést je na popradskou policii? Dík.“ S výrazem nefalšovaného údivu je tam skutečně našel. Policisté si prohlídli doklady, sepsali protokol, prohlásili, že nic podobného ještě neviděli, kluci zaplatili docela mastnou pokutu a šli jsme. „Co jste proboha dělali?“ ptám se jich. Záhy se dozvídám, že borci se v noci asi hodinu snažili najít nějaké prostitutky a když je to asi v šest ráno přestalo bavit, rozhodli se jít na snídani. Bohužel v tuto dobu bylo otevřeno pouze smíšené zboží. Koupili si tak párek a nějaký rohlík, aby následně zjistili, že jim nechutná studený. Posilněni alkoholem se vrátili opět do obchodu a koupili si noviny a sirky. Poblíž kostela na popradském náměstí ulámali několik větví ze stromu, zapálili na chodníku oheň a ohřívali si párek. Doslova burani, ještě k tomu bez známé příručky Sedlák ve městě. Asi za deset minut přijeli policisté, kteří vše viděli z městské kamery, a našli ještě doutnající oheň a kluky bavící se v ten moment tím, že se snažili zaujmout jednu dívku v obchodě malováním srdíček na výlohu.

Po popradské anabázi jsme se raději sebrali a odjeli zpět do Česka. Tam už jsme se všichni začali chovat civilizovaně. Prostě lidé občas ztratí zábrany, když se dostanou do jiné země a myslí si, že když jejich pobyt bude trvat krátkou dobu, mohou se chovat jako zvěř. Proto také říkám. Nejezděte na Slovensko!