S panem Klímou jsem přišel poprvé do styku (a tím „do styku“ myslím pouze setkání), v jedné hospodě v předvánočním čase. Pan Klíma je padesátník s pubertálním humorem, který ale vypadá o deset let mladší a velice toho využívá.

S panem Klímou jsem přišel poprvé do styku (a tím „do styku“ myslím pouze setkání), v jedné hospodě v předvánočním čase. Pan Klíma je padesátník s pubertálním humorem, který ale vypadá o deset let mladší a velice toho využívá.

Přišel jsem ke stolu právě ve chvíli, kdy pan Klíma mluvil s mou kamarádkou Petrou: „Prosím tě, rozmysli si to ještě. Jsi ještě mladá. Přece se takhle nenecháš svázat.“ Pan Klíma už měl upito a právě zjistil, že Petra se má za měsíc vdávat. Jako zkušený ženáč se ji proto v předvečer svatby snažil přesvědčit o všech nevýhodách manželského svazku, který podle jeho slov definoval jako „sex zdarma místo svobody“.

Jeho manželství (již v pořadí druhé) je ale dost extrémní záležitostí. I lidé, kteří pana Klímu znají už dlouho, nemohou říci, že někdy viděli jeho ženu Ilonu. „Proč bych tahal dříví do lesa. Kdybych ji vzal tak by lítaly třísky,“ reaguje vždy pan Klíma na otázky, proč nevzal svou ženu s sebou. Jeho žena si tak vysloužila přezdívku paní Colombová, protože ji, stejně jako ženu televizního detektiva, nikdy nikdo neviděl. S paní Colombovou má čtrnáctiletého syna, což je jablko, které nepadlo daleko od stromu. Nedávno šel na třídní schůzku, kde ho ještě rozlícená učitelka informovala, že jeho syn ukradl a pak spálil třídní knihu a že mu hrozí podmínečné vyloučení ze školy. Reakce pana Klímy byla jasná: „Vrána vrabce nevysedí.“

Jak večer pokročil, pan Klíma přešel k jiné přesvědčovací metodě. Začal zasnoubenou Petru, která už něco popila, opatrně balit. Jelikož pan Klíma dostal od Boha dar výřečnosti, vyniká hlavně ve dvou věcech. V jeho práci obchodníka, kdy přesvědčuje podnikatele o kvalitách své firmy a v jeho zálibě záletníka, kdy přesvědčuje náhodné ženy o kvalitách svých. Že je úspěšný v práci i v jeho zálibě snad nemusím dodávat. Za chvíli s Petrou odjel taxíkem s tím, že jí jde jen doprovodit domů. Když jsme se ho pak ptali, jestli se s ní vyspal, reagoval: „Ne, jenom mi pomohla, aby se mi lépe spalo.“ Protože však v panelákovém bytě spal její snoubenec, provedli to ve sklepě. Holt v některých situacích jde romantika stranou.

Příběh pana Klímy tím však ten večer neskončil. Jelikož přišel domů opilý v ranních hodinách, jeho paní Colombová z toho pochopitelně nebyla příliš nadšená. Aby odčinil svou vinnu, rozhodnul se uklidit dobrovolně garáž, aby si to u manželky trošku vyžehlil. Vyklidil ze skříní proto všechny krámy a navíc sebral i tři igelitové pytle plné jakéhosi haraburdí, jejichž obsah byl kvůli kocovině líný kontrolovat. Odjel se vším na sběrný dvůr a předal všechny věci několika důchodkyním se slovy: „Tak si to holky rozeberte.“

Jakmile se vrátil, čekala ho už žena. „Prosím tě, kde jsou ty igelitové pytle, co byly v garáži?“ ptala se ho paní Colombová s naléhavostí v hlase. Pan Klíma se pochlubil: „Ilonko, to koukáš co? Uklidil jsem celou garáž. Všechno je na smeťáku.“ Manželka vytřeštila oči: „Cože jsi? Ty idiote! Do těch pytlů jsem schovala vánoční dárky!“ Pan Klíma jel poté tryskem zpátky na sběrný dvůr, ale nenašel tam žádné pytle a ani jednu důchodkyni. Dárky asi za 20 000Kč našly jiné majitele a paní Colombová tentokrát přímo běsnila.

Ne nadarmo je nevěra považována za hřích. Ve většině případů se za ni platí. Rozchody, rozvody nebo i ztracenými dárky v ceně desetitisíců korun. Padesátiletí pubertální samci to zkrátka nemají lehké.