Chci se však zaměřit na něco jiného. Utrácíme, protože volíme. A volíme téměř pořád. Volíme svá obecní zastupitelstva, do krajů, sněmovny, senátu, evropského parlamentu. A konají se též volby prezidentské ( zatím je prezident volen poslanci a senátory ). Do roku 2020 budeme volit devatenáckrát. Volné budou snad pouze roky 2011, 2015, 2017 a 2019, pokud nebudou volby mimořádné. Rekordním rokem bude rok 2018, proběhnou patery volby (senát, sněmovna, obecní volby, prezidentské, evropský parlament). V ostatních letech budeme volit dvakrát nebo třikrát. I letos nás čekají volby troje. Na konci května do sněmovny, na podzim do senátu a do obecních zastupitelstev.

To znamená, že prakticky stále běží nějaká kampaň. Jak to jedno volební kolečko vypadá? Nejprve probíhají vnitrostranické primárky, což není jen tak. Místní kolo, okresní, krajské…čas i nervy tečou.Je to období velkého pnutí uvnitř stran.Někdo obstojí, jiný končí. Potom se píše program, vymýšlí strategie do voleb. A přichází kampaň: měkká fáze, ostrá fáze, den voleb. A ihned začíná kolotoč vyjednávání. Kdo s kým a za jakých podmínek vytvoří koalici a obsadí post strarosty, hejtmana, premiéra, ministrů… . A za pár měsíců (někdy jen týdnů) to vše začíná znovu. Strany se vyčerpávají finančně, ale zejména časově. Velká část energie a sil je spotřebovávána právě na tento volební cyklus.

Co s tím? Vzpomene si ještě někdo, jak ODS nechtěla ani senát, ani kraje? Prosadili je socialisté a jejich tehdejší spojenci. Nyní by pomohla pouze změna ústavy, redukce a spojení některých typů voleb. To by ale nesměly parlamentní volby dopadat patem, protože na ústavní změny nemá ani levé ani pravé křídlo politické scény dost hlasů.Tyto patové výsledky stojí naši společnost mnohem více peněz, času a zmařené energie než kolik tvoří samotné náklady stran na volby. Tím nechci říci, že strany nemají šetřit. Ale náš hlavní problém není v těchto dvou miliardách. Tkví ve volebním systému.