Solární technologie, která může dobře posloužit k ohřevu vody či malé lokální výrobě elektřiny, a která je ve světě poslední dobou tak populární, se nyní stává nástrojem rozsáhlých spekulací stavitelů obrovských fotovoltaických elektráren, jejichž jediným odběratelem je distribuční soustava. A to bez ohledu na to, že solární energie má největší potenciál a v dlouhodobém horizontu věřím, že bude skutečně představovat převážný zdroj energie. V současnosti je však situace jiná. Malých slunečních elektráren s výkonem pod 5 kW jsou u nás více než tři pětiny, ale síť zatěžují jen zcela nepatrně. Stát tak za naše peníze podporuje projekty, které postrádají finanční i environmentální racionalitu. Proč vyplácet peníze solárním spekulantům, když by bylo rozumnější raději investovat do efektivnějších energetických zdrojů?

Hlavní nevýhodou fotovoltaiky je to, že za nákup elektřiny pokrývající půldruhého procenta poptávky, bychom utratili částku, která by stačila na nákup 15 % veškeré u nás spotřebované elektřiny. A to je hodně nevýhodný obchod. I nespolehlivý Temelín vyrobí za rok a půl tolik elektřiny, co 1000 MW solárních elektráren za dvacet let. Jestliže dnes na billboardech ČSSD vidíme hesla jako „bojujeme proti vzrůstu cen energií“, pak je mi skutečně záhadou, proč ČSSD před několika lety zákonem podpořila tak masivní rozvoj fotovoltaických elektráren.

Rozmach slunečních elektráren je důkazem podnikatelské šikovnosti, která využívá nabídku chybných politických rozhodnutí. Zeleným politikům se podařilo prostřednictvím teorie o tzv. "globálním oteplování planety způsobeném lidskou činností" vnutit zbytku společnosti názor, že větrné a sluneční elektrárny mají nahradit tradiční zdroje elektrické energie. Vyrobit energii tímto způsobem je ovšem extrémně drahé a podíváme-li se do jiných zemí, marně nacházím státy, kde by fotovoltaika vyráběla více jak 50 % energie. Proto říkám, nic se nemá přehánět.

Osobně se domnívám, že místo hysterické masivní podpory fotovoltaiky bychom se měli raději více soustředit na jadernou energii a na to, aby naše malá země nebyla závislá na dovozu plynu z Ruska. Rusko sice již není vojenskou velmocí, jakou bývalo ve 20. století, nicméně invaze do Gruzie ukázala, že v případě pocitu nutnosti neváhá zbraně použít. Rusko je energetickou velmocí a jak ukázala plynová krize na Ukrajině, dokáže svojí energetickou politiku používat velice efektivně. Stačí jedno otočení kohoutku a rázem je paralyzována nezanedbatelná část Evropy. To podle mě jasně identifikuje základní energetické problémy nejen naší země, ale i celé Evropy.