Dnes se mě zeptal novinář, co sebou nosím do Sněmovny, zda něco neobvyklého. Hlavou mi proběhl obsah mých sněmovních desek. Mám tam vedle pracovních materiálů: fotky rodiny, výstřižky z novin, samolepící bloček, blok, tužky, papírové kapesníky a … brožuru Jednoty Českých Střádalů č. 14 (Spisy fondu Fejfarova, číslo I). Jmenuje se Jiný život, podtitul Slovo v těžké chvíli. Napsal Karel Kálal, vydáno v Praze 1916.

Nosím ji sebou již řadu let. Je jaksepatří očtená. Rozeběhla se volební kampaň a tyto zažloutlé stránky mají půvab i aktuálnost, proto nemohu odolat a některé části ocituji.

“Nynější doba ukládá nám každému myslit a také poctivě a nepokrytě mluvit. Příliš důvěřujeme v politiku, a to v politiku v nejužším významu, tj. v parlamentární a novinářský zápas. Zjednejme svornost poslanců a bude dobře. To je omyl osudný. Já vidím sílu národa ve zdatnosti mravní. Já bych proto v této těžké době doporučoval nejraději zbožnost, ale nemohu nevidět, že není její doba.

Prý nám při stvoření národa satan vdechl nesvornost. To je sotva stín proti jiné vlastnosti hluboce našemu národu vkořeněné. Palacký nazval tuto vrozenou vadu našeho národa luxusem, míně slovem tím jedlictví, pijáctví, parádění, vůbec nadbytečnost. Vada tato prý sžírá samy kořeny národa.V českém luxusu na vrcholu jest pití. Nikdy se v národě tolik nepilo jako v letech posledních.My, kazatelé střídmosti, prožíváme veliký žal, tak veliký, že se nelze veřejnosti vyzpovídat.

Všecko přičinění je marné, jestli neostřízlivíme. Ani druhá universita, ani jednomyslnost poslanců nám nepomůže. Pití je proto tak škodné, že hubí mravnost. Opij se a ztratíš stud. Pití je také na škodu vzdělanosti. Jestli jsi včera pil, tož jsi dnes v mysli nejasný: soudní proces je ti těžký, učení ve škole namáhavé, knihy neotevřeš. Je to obraz děsný! A život takový musí přivodit úpadek národa, tak jistě, jako déšť způsobí vlhkost a sníh přinese chlad.

V obci zemřel starosta a po jeho smrti kde kdo vypravoval, že to byl člověk nečistých rukou, odjakživa pletichář a takřka analfabet. Na jakém stupni mravnosti je obec, která si dobrovolně takového starostu zvolila?

Já tak vidím, že jsme nikdy neměli poslanců tak slabých, povrchních, lhostejných, mravně mělkých a požitkářských jako v  obě poslední. Což nevypravují mnozí sami blaseovaně, co dobrého ve Vídni snědí a vypijí, že ženy jejich nesmějí vědět, kam oni chodí? Tramvaj musí zastavit, neboť na ulici leží – český poslanec! Parlament má výjevy, že by se za ně styděla krčma, tu ovšem mají vinu více jiní než naši, patrno, že mravní pokles je všeobecný. Jenže jiným národům není mravní pokles tak nebezpečen, my jsme sami, druzí ne. My musíme stále bdít, ani na okamžení zdřimnout. Nás, upadneme-li, nikdo nezdvihne.”

Pouze opakuji: brožura je z roku 1916. Svět se tolik nezměnil a lidé již vůbec ne. Ale v tom je i útěcha. A závěr spisu Karla Kálala?

“V národě našem, více než v jiném je mocný pud napodobovací. Dejte do čela hodné lidi, brzy se povznese úroveň všeho národa.”