...se opakují řeči o pudech zakořeněných po tisíce či miliony let. A i když to podle autora nemá být omluva pro jedince se slabou vůlí, ve většině případů to tak je. Copak kluci, kteří přistupují ke vztahu zodpovědně a berou ho jako věc, na které stojí za to pracovat víc, než jen, slovy autora, vybíhat ven pro polínka, jsou nějak geneticky slabší? Odsouzení k vymření? Vždyť je to nesmysl, holky budou raději s někým takovým, byť by vydělával méně. Je lepší někdo, kdo bere starosti o vztah, případně rodinu, jako součást svého života a zodpovědnost, nikoli jako nutnou otravu potřebnou k udržení si osoby poskytující sex. Jak si z evolučního hlediska vysvětlit náklonnost holek k básníkům a rozervancům všeho druhu? Copak ti neměli hodně ženských? Tím chci říct, že ne vždycky vítězí často zmiňovaná ženská touha po zajištění potomka - někdy je to prostě jen touha, nezatížená ničím materiálním. Proč se pohled na ženské omezuje vždycky jen na tvrzení, že jejich role byla hlídat domácnost a zajistit své potomstvo? I v historii se objevily ženy, které šly drsně po kariéře, jak by se řeklo dneska, nebo cítily, že mají jiné poslání, než děti. Proč se to většinou bagatelizuje poukazem na to, že takové ženy měly prostě v sobě kousek chlapa? Celá debata o pravěku coby determinantě je vyčichlá a alibistická.

Občas se člověk přistihne, že povolil uzdu svým pudům a emocím. Kolikrát se přistihne, že mozek jaksi nebyl úplně v provozu, ale plný provoz přesto pokračoval. Není pochyb, že po tak dlouhých dobách lovu a sběru, z nás pár generací zemědělství a následného rozvoje nemůže o tak silně zakořeněné pudy připravit. Výhodu má ten, který si umí mezi těmito hlasy našich předků vybírat a využít je ve svůj prospěch, a i když dnešní doba po těchto "hlasech" šlape přebujelými směrnicemi, nařízeními, pravidly a povidly, tak základní pravidla, která se objevovala už v dobách našich pra pra pra ... rodičů, zůstávají v nás nezměněná. Jeden známý příklad - všichni přece víme, co se říká na vesnici o silnějším psu... :)