Jako by se trend „věrnosti“ stal hlavním tématem posledních týdnů. I když na toto téma narazíte jak na každém „ženském“ serveru („Jak odhalit něveru a jak ji přestát, pomstít, oplatit...“), tak i na každém „mužském“ serveru („Několik typů jak podvádět, aby vás neodhalila, aby žárlila, abyste ji nakonec dostal kam chcete...“), poslední dobou jsem na něj narazila i na zpravodajských serverech („ Nevěru častěji odpouští ženy, než muži; Ženy jsou častěji nevěrné...“) a samozřejmě i na studentských fórech apod.

V diskuzích manželek pod jednotlivými články samozřejmě stále převládá názor, jaká je nevěra hnusná a netolerovatelná, ale jinak se dere na povrch, a to nejen u mládeže, ale i u odborníků na lidskou psychiku, genetiku a bůhví jakou -iku ještě. Nevěra se stává, když už ne uzákoněníhodnou, tak biologicky omluvitelnou, či dokonce moderní („Vy nechodíte na swingers party? No kde to žijete?).

Co už se ovšem netoleruje, je nevěra obchodní. Nedávno jsem zažila tu hanu na vlastní kůži. Všude nám strkají věrnostní kartičky a slibují bonusy a výhody za věrnost. Proto mám kartičku do své drogerie, kartičku do svého oblíbeného obchodu s oblečením, kartičku do svého knihkupectví a spoustu virtuálních účtů u internetových prodejců. Někde můžete flirtovat i s více obchodními partnery a mít kartičku třeba i do dvou drogeríí, ale někdy vás vztah prostě omrzí a vy se chcete přesunout jinam. Na dnes již téměř životně nepostradatelném Facebooku jsem si nastavila status:

„Oznamuje se láskám vašim: během deseti dnů opouštím po několikaletém vztahu svého Oskara a dělám tu hanebnou věc, že si své číslo přenáším k novému partnerovi Tmobilovi...“,

aby všichni moji přátelé věděli, že z internetu mi již sms posílat přes obvyklou bránu nemohou. Můj nový paušál mi umožňuje mít pět zvýhodněných čísel a já uvažovala kým mám páté číslo obsadit. Mám prakticky jen tři čísla, která využívám permanentně a pak samozřejmě jednu pozici obsadí moje rodina. Leč po zveřejnění mého statusu jsem měla pocit, že zřejmě budu muset shánět čtyři nové kamarády. Když jsem přiznala, že se k nevěře stavím kladně a že s ní nemám žádný morální problém, brali to jen s komentářem, že každý má právo na svůj názor, ale jakmile jsem měla opustit svého operátora kvůli jinému, začali mě tito nejlepší přátelé házet přes palubu.

„Jak můžeš jít k tomu operátorovi, když od něj houfně všichni utíkaj?!“

„Přecházíš? Tak to asi bude konec naší komunikace...“

„Pozdě...všechno je ztracené, už není mezi náma. Chce to důstojný obřad :'(“

I od rodičů jsem si to slízla, jakože kdybych to řekla dřív, tak si matka nemusela kupovat ten dualní telefon (teda, co oni kvůli mě vytrpí!).

Časem jsem si to u nich vyžehlila, sms z internetu se dají už posílat do všech sítí, volat jim samozřejmě všem budu já (stačí jen prozvonit!) a matčin telefon stejně neměli na skladě, takže jsem jí objednala její vysněný, který si kvůli mně odepřela.

Jediný problém je, že pořád nemám toho pátého do seznamu :(