K podobným lidem patřila i Alice. Seznámili jsme se v pražském klubu Postel, jehož název už vtipně předvídal celý náš budoucí vztah. Jelikož byla středa v noci byl jsem již patřičně přiopilý a na parketu jsem bavil přítomné svými nejrůznějšími opileckými kreacemi. Alice mě oslovila pochvalou, že prý dobře tancuji. Tímto jsem už od začátku věděl takzvaně „která bije“, protože moje taneční umění se u lidí, kteří tanci skutečně rozumějí, setkává spíš s opovržením.

Pozval jsem ji tedy na panáka a během krátké doby jsem dostal telefonní číslo se slovy ať určitě zavolám, že prý je na privátě o víkendu sama. Poté odešla. Asi už tušila, že bych nebyl s  množstvím alkoholu v krvi příliš použitelný. Byl jsem skoro v rozpacích, jaké mě to potkalo štěstí. Nepatřím totiž ke klukům, kterým se podobné situace stávají denně. Spíše patřím k těm, kteří musí vyvinout určitou snahu, aby dosáhli stejného výsledku.

V pátek jsem Alici skutečně zavolal a záhy jsme seděli v hospodě a popíjeli víno. S překvapením jsem zjistil, že je opravdu pěkná a že ji alkohol, vypitý tehdy v noci, nijak nezkreslil. Jelikož šest ze sedmi sexuologů doporučuje svého partnera prvně poznat, poněvadž se tím snižuje riziko nakažení pohlavní chorobou o 80%, trvalo několik hodin než mě Alice vzala k sobě do bytu. Zdálo se mi, že už nejspíš s mužem delší dobu nebyla, protože nebylo příliš náročné ji přivést ke slasti, které s sebou nese milování. V sobotu jsme se sešli opět.

V té době jsem to ještě nevěděl, ale Alice byla dívkou s hlavou v oblacích. Její největší touha byla spojená s cestováním a hlavně s létáním letadly. Pilně studovala, dokonce dva obory, z nichž byl jeden spojený právě s cestovním ruchem. O víkendech pracovala jako průvodkyně turistů, které vodila po městě, aby si vydělala peníze na své vlastní cesty. Milovala všechno spojené se zahraničím a cestování byl vlastně její život. Nejspíš byla velmi časově vytížená a tak jako to obvykle bývá, čas brala na úkor svého osobního života. Jelikož se s lidmi stýkala denně, necítila se osamocená. Problém jí dělala pouze její sexualita. Zvířecí pudy se totiž v člověku nikdy neztratí, ať si říkáme jak chceme, že jsme civilizovaní a čistě racionální lidé.

Ve chvíli, kdy byla zrovna v období „sexuální vyprahlosti“ jsem přišel na scénu já. Po prožitém vášnivém víkendu jsem pro ni ale ztratil význam. Když jsem se pak několikrát marně pokusil se s Alicí opět sejít, přišla mi sms se slovy: „Promiň, momentálně nechci s nikým být. Užívej života a ať ti vše vychází.“ Byl jsem zrovna v supermarketu a rozhodilo mně to natolik, že jsem pak bezmyšlenkově nakoupil úplně jiné věci, než jsem potřeboval. Najednou jsem se cítil zneužitý. „Jsi snad blbej? Někteří chlapi za sex bez závazků musí platit,“ říkal jsem si sám sobě. Přesto jsem se lépe necítil.

Emancipace, jako výdobytek žen, v moderní době již přešla i do této sféry. Dřív se hovořilo o mužích, jako o těch, kteří ženám slibují hory doly, aby se jim mohly dostat do kalhotek a poté co nejrychleji zmizet. Dnes existují i podobné ženy, jen s tím rozdílem, že potřebují chlapa, který pouze splní, co se od něj čeká, a pak v tichosti odejde z jejich života. Problém nastává, pokud si zrovna vyberou nějakého citlivějšího jedince. Což se tedy týká i oněch svobodných mládenců.

„Patřím taky k těm citlivějším jedincům?“ ptal jsem se sám sebe. Určitě ne, to nebylo důvodem mého píchání v srdeční krajině. Spíš jsem tu dívku s hlavou v oblacích měl tak trochu rád.