Sešli jsme se na jedné akci u kamaráda na bytě v Praze. Vychlastali jsme v rychlém gardu pár lahví vína a pokecali s ostatními o nezajímavých banalitách našich životů, které se v alkoholovém opojení nezdají až tak nudné. Když mě víno příjemně otrávilo hlavu a kvůli tomu prošlo celým trávícím traktem, ničící přitom pár jaterních buněk, pocítil jsem tlak v rozkroku. Následně jsem zjistil, že dveře na záchod jsou zablokované ožralou Lídou objímající záchodovou mísu jako ramena svého milence.

„Nic holka jdeme domů,“ prohlásil jsem, rozloučil se s ostatními a vytáhl Lídu na ulici. Posadil jsem ji na venkovní stoly u Mekáče a šel koupit kafe. Protože u prvního stolu Lída opět ulevila svému žaludku a stůl byl proto nepoužitelný sedli jsme si k vedlejšímu. Kafe udělalo Lídě dobře a změnilo její náladu na melancholickou. Začala si ze mě dělat zpovědníka, což mně nevadí. Patřím k těm výjimečným chlapům, kteří holky skutečně rádi poslouchají a nepřemýšlí po většinu rozhovoru, co se asi skrývá pod blůzou dotyčné.

Lída je z bohatých poměrů a nutno říci, že si peníze skutečně užívá. Miluje nakupování ve značkových obchodech, šperky, alkohol a mezi její koníčky patří hlavně příležitostný sex, který provozuje v jedné z ložnic v luxusním pražském bytě. Jenomže, jak postupně zjišťuji, pod tím pozlátkem, kterým se obklopuje, se skrývá rez. Její rodiče žijí už rok odděleně s jinými partnery, i když nadále formálně setrvávají v manželství, aby nemuseli řešit složité dělení obrovského majetku. Lída žije na bytě s matkou a jejím novým přítelem, jakého ze srdce nesnáší a dává mu to najevo celou silou její osobnosti. Chlap jednoho večera její kecy už nevydržel a vrazil pekelnou facku, že spadla ze schodů. Její matka se jí prý ani nezastala.

Lída plná modřin se pak obrátila na otce a ten se nabídl, že jí sežene v Praze jiný byt. Ona ale stále neví, co má dělat. „A nad čím přemýšlíš?“ ptám se. „Přece nebudeš s ním dál bydlet?“ Posléze z ní vylézá, že její bratr si už uzurpoval část otcova majetku a ona se bojí, že by jí její matka mohla vzít na nemilost, kdyby se od ní odstěhovala. Přišla by tedy o velké peníze a u táty by se do budoucna prý neměla tak dobře. Když se ptám, jestli jsou pro ni prachy opravdu tak důležité opáčí: „Ale chápeš to? My jsme na to už od mala zvyklí. Chápeš to? My jsme zvyklí.“

Zvyk je asi železná košile. Kvůli zvyku vůbec nepřemýšlí o tom, že by se mohla třeba postavit i na vlastní nohy. Navíc kvůli prachům bude bydlet s člověkem, který ji mlátí a jaký ji bude jistě v budoucnu tyranizovat. Lída si bude na vzdor vodit k nim do bytu ty nejhorší možné chlapské existence, aby prokázala jakousi revoltu. Získá tím rozhodně doživotní averzi k mužské části populace a pravděpodobně nikdy nebude v životě šťastná. Ale co je důležité… bude žít do konce života v luxusu.

Ještě s vnitřním znechucením ji doprovázím domů. Při loučení u dveří mi pošeptá do ucha: „Nechtěl bys jít se mnou nahoru?“ Náhle mi ta představa jejího doživotního neštěstí a celoživotní revolty k matce a jejímu příteli spočívající v divokém sexu, nepřipadá už tak odpudivá. Naopak. Je zatraceně sexy.

Stoupám s ní po schodech do luxusního mezonetu. Ráno se probudím vedle ní s kocovinou a jazykem na patře a cítím se zase jako to hovno. Rozhlédnu se po prostorné místnosti, naposledy přičichnu k Lídě a k jejímu sladkému parfému a odcházím. A prý šťastná zlatá mládež!