Můj mozek totiž miluje psychickou sebetyranu. Občas mám chuť vyždímat většinu jeho obsahu do záchodu, spláchnout a užívat si následného pocitu retardace. Podobně funguje alkohol ve velkém množství, drogy nebo sex. Problém je, že ráno ta věc v hlavě začne zase pracovat a to pak zatraceně bolí. Ne fyzicky, psychicky, což je snad ještě horší než když vám někdo dá přes hubu a vy pak týden chodíte s legračním obličejem připomínající klauna.

Naše generace miluje bordel. Stačí se podívat na běžnou diskotéku. Zmalované a zgelované ksichty si tam nakládají mozky do alkoholových nálevů a pak si je v něm na několik hodin zakonzervují. Lidově se tomuto stavu říká opice, ale to jde skoro považovat za pěknou urážku našich předků. Po alkoholové lázni je potom přirozené sbalit nejbližší štětku nebo děvkaře a v noci se prosouložit do bezvědomí. To všechno proto, abychom se ráno zase cítili ještě hůře než předtím. Ale tím to nekončí. Za týden to pěkně zvesela absolvujeme znova, protože tenhle bordel prostě milujeme.

Jsme považování ještě za mladou generaci. Jsme ale tolik znudění životem, že se utápíme v tak předvídatelných a stereotypních věcech, jako jsou chlast drogy a sex bez lásky. Jsme všichni tak naivní nebo si opravdu myslíme, že lze tak najít štěstí? Je mi teprve dvaadvacet. Kvůli té věci na krku jsem relativně úspěšný v tom, co studuji nebo dělám. Peníze taky nejsou problémem, protože mě vyhovuje parazitovat na rodičích a ještě pěknou částku vydělat bokem při studiu – pravidelné alkoholové nálevy lebky totiž něco stojí. Mám spoustu přátel, ale stejně nejsem šťastný, protože se každý večer cítím jako hovno a zlepší se to jen tehdy, když vypiju pár sklenek.

Můj osobní život se rovná deseti a zároveň nule. Matematika zde poprvé nedává logiku. Okouzlení z toho druhého ze mě totiž vyprchá stejně rychle jako zbytkový alkohol. Proč se taky zahazovat s někým kdo miluje bordel stejně jako já? U takové osoby nejde najít štěstí a mě se s nimi nechce zahazovat více času, než je nezbytně nutné. A ty, u kterých bych štěstí najít mohl, jsem už dávno odradil, takže jsem v prdeli. Navíc si v poslední době moji přátelé oblíbili ze mě dělat zpovědníka. Takže mezitím, když je vedu ožralé a poblité domů, mě svěřují svoje problémy a já jenom na mých přátelích vidím, co vidím na sobě. Že jsme jen rozmazlení fracci, kteří si myslí, že žijí naplno, ale přitom žijí jako pěkní zmetci. To, co mi řeknou, mi pak leží a hlodá v hlavě pekelně dlouho. Jediné, co mi pomáhá v takových chvílích je zase chlast. Takže jsem ještě více v prdeli.

Využít, užít a zneužít, jediná tři slova jakým opravdu rozumíme. Štěstí, láska… děláte si srandu? Už nežijeme ve středověku tak jděte do háje se sentimentem. Hřích, Bůh… no tak to už je naprostý vtip. Proč žít podle řádu a pravidel, když máme našeho milovaného Darwina?

Někdy tajně toužím po tom, aby mě stihla nějaká velká životní rána. Třeba rakovina, nebo autonehoda, protože pak bych se možná naučil pořádně žít a prozření z nemoci by mě mohlo poradit, jak najít lepší životní směr. Ale na to abych to realizoval, nemám koule, tak můžu jenom čekat. Stále budu milovat bordel a budu se dál cítit jako hovno. Mládí vpřed!

Paul Bulva